• August, obyčejně neobyčejný chlapec

    Auggie se řadí k mým oblíbeným knižníma hrdinům. I přes to, čím vším si prošel se choval statečně a na desetiletého kluka má rozhodně více rozumu, jak leckterý teenager.
  • Vtipné, svižné, oddechové

    Všechny encyklopedie, jak by Manolito řekl, jsem o klučinovi ze Španělska četla s úsměvem na tváři. Elvira Lindo dokáže pobavit všechny generace a nesejde vůbec na tom, že je tento příběh věnován zejména menším dětem.
  • Pokrevní pouta nelze zlomit

    Akce, děj, napětí, spád. Skleněný trůn má všechno. Hltala jsem písmenko po písmenku a zapomínala na svět okolo mě.
  • Kniha, která nesedne každému

    "Wille, můžeš si vybírat kamarády a můžeš si vybírat z nosu holuby, ale nemůžeš vybírat holuby z nosu kamarádovy."
  • Netradiční cestování časem

    „Lidé z letu 391 byli zachráněni.“ – co byste si asi tak pomysleli, kdyby takové šílené titulky vyšly v novinách? Co kdyby byli zachráněni lidé, kteří zemřeli před třiceti lety a byli přeneseni do současnosti?

sobota 7. října 2017

MICHAELA BURDOVÁ | ROZHOVOR


1. Prozradila bys nám pár slovy něco o sobě?
Jmenuji se Míša, je mi 28 let a miluji psaní. Fantasy knížky píšu už 12 let a právě chystám vydání své nové již 13. knihy. Má prvotina Poselství jednorožců získala ocenění za nejoblíbenější dětskou knihu roku 2009 v anketě SUK – 3. místo, nominaci na Zlatou knihu a také se vydává v zahraničí. Temná fantasy o vlkodlacích Syn pekel vyšla i v angličtině a prodává se na americkém Amazonu. Psala jsem do rubriky Profíci radí pro časopis Pevnost a porotcovala jsem v soutěži Hledá se autor bestselleru 2015. Ráda maluji, vystavuji své obrazy, dělám ilustrace, zbožňuji zvířata a miluji svoje pejsky Charlíčka a Jessíčka. Jsem vegetariánka, napůl veganka a snažím se angažovat v ochraně zvířat.

2. Bylo pro tebe psaní knih vždy snem?
Právě že ne. Chtěla jsem být veterinářka a mým velkým snem později bylo stát se mořskou zooložkou. Kouzlo knih jsem objevila až někdy v 15 letech a o rok později jsem si řekla, že zkusím napsat knihu. Buď mě to bude bavit nebo ne. No a baví mě to dodnes.

Strážci dobra (Poselství jednorožců, #1) Zrádné hory Dragor (Poselství jednorožců, #2) Záchrana Lilandgarie (Poselství jednorožců, #3) Snížkova dobrodružství (Poselství jednorožců, #4)

3. Kolik knih si už napsala? Která je ti nejbližší?
Když budu počítat svou právě dopsanou knížku, je jich 13. Ke všem mám silnou vazbu a každá je mi blízká něčím jiným, protože jsem každou psala v určitém období svého života. Hodně mě teď ale pohltila právě má čerstvě dopsaná kniha Dcera hvězd. Pracovala jsem na ní 2 roky a moc se těším, až vyjde.

4. Máš nějaké místo, kde píšeš nejraději?
Doma v ložnici u stolu, občas u rodičů, schoulená v křesle.

5. Čím sis přála být jako malá?
Výše zmíněnou veterinářkou. Vždycky jsem milovala zvířata. Když jsem ale později zjistila, co všechno vlastně veterina obnáší (krev, operace, usmrcování…), rychle jsem si to rozmyslela. Rozhodla jsem se, že se stanu malířkou. Což se mi vlastně splnilo. Mým velkým snem ale byla mořská zooložka. Láká mě to dodnes, protože mě mořský svět fascinuje.

Zrada temného elfa (Křišťály moci, #1) Hněv Pána ohně (Křišťály moci, #2) Věž zkázy (Křišťály moci, #3) Minotaurus (Křišťály moci, #4)

6. Jak se jmenuje tvá nová kniha, komu bys ji doporučila?
Dcera hvězd. První díl temné fantasy série o válečnicích bohů. Je to příběh o odvaze, síle, osamění a smrti. Doporučila bych ho všem, kdo mají rádi temnější fantasy a mytologii 

7. Upír, vlkodlak, čaroděj nebo elf?
No, to je těžké! Byla jsem blázen do upírů, ale přitahují mě i vlkodlaci. V závěru to ale vyhraje elf. Vždycky jsem je obdivovala – koneckonců o tom svědčí i fakt, že jsem je obsadila do 9 svých knih.

8. Čemu se věnuješ, když zrovna nepíšeš nebo nekreslíš?
Moc ráda chodím na dlouhé procházky do přírody se svými pejsky. Taky hodně čtu, ráda chodím do kina, cestuji. Baví mě jóga, trampolína a kolo, ale jsem moc líná. 

9. Jaký autor/ka je tvým vzorem?
Nemám asi přímo vzor. Obdivuji Tolkiena a Kinga, ale knihy si vybírám spíš podle toho, jak mě zaujmou.

Vlčí krev (Syn pekel, #1) V moci démonů (Syn pekel, #2) Prokletí (Volání sirény, #1) Pomsta (Volání sirény, #2)

10. Vyber si jednu svou knižní postavu a popiš její hudební vkus.
Tak to je těžké -  moje postavy hudbu totiž moc neposlouchají. Až na Noel z Volání sirény – Pomsta. Je to středoškolačka z Anglie. Ráda si pustí pop-rock i klasický rock, ale tajně miluje ploužáky a všechny romantické písničky, jako je song z Titaniku nebo A thousand years ze Stmívání.

11. Kdybys nemohla být autorkou, čím by si byla?
Tak to nevím. Možná ilustrátorkou dětských knížek nebo ošetřovatelkou v zoo.

12. Jak dlouho ti průměrně trvá napsat knihu?
Většinou rok. Někdy i déle. Dcera hvězd mi zabrala přes 2 roky práce. Psát jsem ji ale začala už v roce 2011. Tehdy jsem sepsala asi 50 stran. Potom jsem se k ní občas vracela v průběhu psaní dalších knížek jakou jsou Křišťály moci nebo Syn pekel. Plně jsem se na ni ale zaměřila až před dvěma lety.

13. Zvažovala si někdy, že bys psala pod pseudonymem?
Na úplném začátku mě to napadlo. Ale připadá mi to příliš neosobní. Jsem hrdá, že můžu na svých knížkách vidět své jméno 

14. Co pro tebe znamená úspěch?
Znamení toho, že to, co dělám, dělám správně, a že to těší nejen mě, ale i ostatní lidi. Úspěch je pro mě také odměnou za tvrdou práci, kterou se snažím odvádět.



15. Jak vybíráš jména pro své postavy?
To je čím dál těžší! Jak se knihy hromadí, vzniká větší riziko, že se jména budou podobat. Vždycky ale postupuji podle toho, aby mi jméno dobře znělo, dobře se mi psalo i vyslovovalo a krásně pasovalo k dané postavě. Také se musí lišit jména např.: pro elfku a pro záporáka. Třeba Thargos je tvrdé jméno. Představuje postavu grona v mém příběhu Dcera hvězd, který patří mezi záporáky.

16. Podporuje tě v psaní tvá rodina, přátelé a blízké okolí?
Ano, neskutečně moc. Bez nich bych nikdy nedosáhla všeho, co se mi podařilo. Podpora mé rodiny je obrovská a já si jí obrovsky vážím. Stejně tak mě podporuje a povzbuzuje přítel i kamarádi.

17. Co bys na závěr vzkázala svým čtenářům?
Jsem ráda, že vás mám. Opravdu. Každičký vzkaz, který od vás obdržím, je pro mě jako poklad. Vždycky mi vyloudí úsměv na tváři a zahřeje mě u srdce. Moc si vážím vašeho povzbuzování a nemůžu se dočkat, až se společně vrhneme do nového světa v mé knížce Dcera hvězd!

Děkuji Míše za skvělý rozhovor a nově navázanou spolupráci. Můžete se těšit na články o jejích knihách - a dokonce Vás nemine ani soutěž. Doufám, že se jí zúčastníte a pomůžete mi podpořit tuto skvělou českou autorku a její knihy! 

středa 4. října 2017

BON JOVI | So I'll just say good night my friends



"Není pochyb, že kapela Bon Jovi se svou hudbou významně zapsala do popové kultury. Já na ní i na Jonovi obdivuji, jak dlouho si drží své usilovné postavení. Když se vydám někam na turné, určitě uvidím plakáty na některý jejich koncert. Která kapela by to tak dlouho vydržela, aniž by klesla nebo ztratila podporu? Neuvěřitelné."

- John Petruci, kytarista kapely Dream Theater, leden 2016

Všichni fanoušci pořádného rocku a Bon Joviho, buďte na pozoru! Kniha, ve které nenaleznete jen mnoho fotografií, ale také příběh o tom, jak to vlastně všechno začalo, právě vyšla i u nás. Nenechte si ujít příběh plný zlatých momentů plných slávy, ale také okamžiků, při kterých si všichni mysleli, že  nové písničky už očekávat nemusí. Bryan Reesman dal dohromady naprosto skvělou knihu, v jejímž zpracování se zrcadlí sláva a nesmrtelnost jedné z nejslavnějších hardrockových skupin všech dob. 


In a world that don't know Romeo and Juliet
Boy meets girl and promises we can't forget
We are cast from Eden's gate with no regretr
Into the fire we cry 
Kniha Bon Jovi má za úkol všem fanouškům nastínit vznik kapely od roku 1975 až do roku 2016. Jon Bon Jovi byl vždy ambiciózní a jeho rodina jej podporovala. Skupina, která se dala dohromady a dodnes nese jeho jméno - Bon Jovi - to neměla vždycky lehké. I když byla na vrcholu slávy, popularita má vždy své stinné stránky a ne všichni dokáží takový nápor vydržet. Bryan Reesman vytvořil dílo o dvanácti kapitolách, ve kterých naleznete zajímavosti ze světa showbyznysu, ale i střípky rozhovorů nejen členů skupiny, ale i lidí pohybujících se v tomto průmyslu.

Patřím mezi určené čtenáře? Tak napůl. Bon Joviho mám ráda a od malička jsem díky svému otci vyrůstala na rocku. Avšak nejsem zapálenou obdivovatelkou, která by měla poslechnutá všechny alba a pamatovala si texty všech písniček. Pokud se v hudebním průmyslu jako já nepohybujete, ze všech těch jmen vám půjde hlava kolem. Času stráveného s knihou jednoznačně nelituji. Nejenže jsem si rozšířila obzory,  přiučila se něčemu novému, ale také objevila mnoho skvělých písní, jež jsem dodnes neznala.

Dokud na vaší hudbě záleží, je jedno, kolik vám je let. Sinatra zpíval a jezdil po koncertech až do osmdesáti a B. B. King na té svojí stoličce hrával každý večer. Já ještě v osmdesáti pokračovat nehodlám.
- Jon Bon Jovi (6. listopadu 2009) 
Bryan Reesman je hudební a kulturní novinář, přispíval do více než 100 médií, včetně New York Times, Playboy, MSN Movies, E! Online, American Way, Grammy nebo Stage Directions, a je autorem více než 100 článků a 20 publikací. Psal také doprovodné texty k albům AC/DC, Judas Priest, Black Sabbath, 311 a desítkám jiných rockových kapel. Deset let je členem Recording Academy a přispěl do šesti knih včetně The Art of Metal, Classic Rock Posters a Music Producers.

Pokud v knihkupectví knihu zahlédnete, jen těžko z ní spustíte oči. V jednoduchosti se skrývá krása, a přesně to platí pro Bon Joviho. Rudý nápis upoutá pozornost- a pokud knihu otevřete, rozhodně si ji odnesete domů, protože odložit ji z rukou je opravdu velmi těžké.


Ať jste fanoušci rocku nebo ne, pokud máte skupinu Bon Jovi rádi, rozhodně Vám knihu doporučuji. Pro mne nebyla jednou z těch, které bych četla se zatajeným dechem do začátku až do konce, ale čtení jsem si vychutnala na sto procent. Možnost přečíst si biografii skupiny, kterou mám již od útlého věku ráda, bylo naprosto skvělé. Ráda bych tímto poděkovala nakladatelství Omega, jež mi tento čtecí zážitek umožnilo.

Knihu Bon Jovi si můžete zakoupit zde.


Výsledek obrázku pro nakladatelství omega

neděle 1. října 2017

LIDÉ, KTEŘÍ MĚ ZNALI | Jak zneužít 11. září



Čtrnáct let po odchodu z New Yorku bylo vše v pořádku. Ale následující den se všechno změnilo... 

Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních. Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství - a její život je vzhůru nohama. Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plán změní 11. září 2011. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy z New Yorku zmizet a začít nový život. 

Kniha mě nalákala především svým námětem. Dle anotace jsem pochopila, že půjde o knihu plnou emocí a životních rozhodnutí, které ne vždy dopadají dobře. Lidé, kteří mě znali je poutavý příběh, o němž Vám na začátek řeknu jediné: jakmile se do knihy ponoříte, neskončíte dříve, než-li otočíte poslední stranu.

Seznamte se s Emily Morrisovou. Ženou, která se rozhodla využít tragédii ke svému prospěchu. Utekla z New Yorku proto, aby mohla začít od znova, jenže to není tak jednoduché. Nosí v sobě další život a představa toho, že bude na všechno sama, je vcelku děsivá. Kalifornie ji poskytla útočiště, přejmenovala se na Connie Prynneovou a začala na novo. Co ji k tomu však dovedlo? Proč utekla od muže, kterého kdysi tak moc milovala? Měla k tomu své důvody. Trhalo jí to srdce, avšak její starý život jí vzal všechnu naději. Naději na lepší budoucnost.

Svou dceru pojmenovala Claire. I když si nechtěla pouštět lidi ke svému tělu, byly tu dva muži, které měla ráda. JT, který ji poskytl svou chatu k pronájmu a byl její spásou, druhý Al, u kterého pracovala v baru po nocích, a i když to nebyl chlap, jež by si potrpěl na city, záleželo mu na nich. Byla to její verze rodiny. Clairy vyrostla v krásnou mladou dámu, dle Emily byla chytřejší než ona a její otec dohromady. Byla na ní pyšná.

Lidé, kteří mě znali, si myslí, že jsem mrtvá. 
I když se všechno zdálo jako pohádka se šťastným happy endem, něco se zvrtlo. Emily byla nucena změnit svůj životní styl a udělat to, čeho se bála nejvíce. Povědět Clairy o svém předchozím životě. Povědět ji o jejím otci, který nezemřel, ale byl na živu a neměl ani ponětí, že má dceru. Dokáží se všichni vypořádat s minulostí a postavit se čelem svým nočním můrám?

Kim Hooper má skvělý styl psaní, její kniha Vás pohltí a budete otáčet jednu stranu za druhou, abyste se dozvěděli, proč Emily chtěla odejít od svého starého života a co se stane s její budoucností. Čím více bude mít přečteno, tím více budete chápat, proč se hlavní hrdinka rozhodla udělat za svou minulostí jednu tlustou čáru. Proč se rozhodla, že své staré já, Emily Morrisovou, pohřbí s ostatními obětmi, co zahynuli 11. září 2001.

Co se obálky týká, nakladatelství Omega se znovu ukázalo v dobrém světle. Obálka dokáže na první pohled zaujmout, avšak tentokrát musím přiznat, že i kdyby zanechali obal originální, vůbec by mi to nevadilo. Za překlad bych ráda poděkovala Michaele Dvořákové, jež odvedla dobrou práci.

Lidé, kteří mě znali People Who Knew Me

Pokud máte rádi dech-beroucí příběhy s životními rozhodnutími, kniha by se Vám mohla líbit. Někomu se Emiliiny důvody mohou zdát lehce dětinské či nedostačující proto, aby učila tak zásadní rozhodnutí - což je individuální. Nemohla jsem se vžít do role hlavní hrdinky, nikdy jsem tak zásadní rozhodnutí neučinila a hlavně si neprošla ničím podobným. Přečíst či nikoliv? Za sebe knihu doporučuji, přečetla jsem ji za jeden večer a zanechala ve mne mnoho pocitů.

Kim Hooper psala ještě před tím, než věděla, co to znamená být "autorem". Jako malá si k narozeninám přála knihy se jmény pro děti, aby našla ty nejpodivnější a mohla tak pojmenovat své postavy. Nyní žije v Jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

"Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?"
Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala. 
Jak už jsem psala,  kniha se mi velmi líbila.  Vydržela jsem u ní od začátku do konce a čekala, jak to všechno dopadne. Kim Hooper svým debutovým románem zabodovala na plné čáře a mně nezbude nic jiného než doufat,  že se od ní v budoucnu dočkáme dalších knih.  Ode mne si kniha Lidé,  kteří mě znali odnáší 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Knihu Lidé, kteří mě znali si můžete zakoupit zde. 

Výsledek obrázku pro nakladatelství omega

čtvrtek 28. září 2017

VŠICHNI JSME NĚJAK VADNÍ | I muži mohou mít zlomené srdce



Andy Carter byl šťastný. Měl solidní zaměstnání, běhal pro charitu, vedl klidný a spokojený život na americkém Středozápadě. A pak ho opustila žena . Kvůli sousedovi, pohlednému a urostlému řidiči sanitky. Všichni jsem tak trochu vadní je mimořádně zábavná a čtivá kniha se svižnými dialogy, chytrým humorem, množstvím odkazů na současnou populární kulturu a spoustou více i méně hlubokých zamyšlení. 

Příběh začíná rok poté, co Andy ztratil svou ženu, přestěhoval se do jiného státu a přestal věřit na lepší život. Jakožto barman se neměl špatně, ale co se žen týká, od té doby, co se s ním Karen rozvedla, nepovedlo se mu navázat šťastný vztah. Vrátit se do Omahy bylo jeho noční můrou, jenže rodinné záležitosti ho přinutili změnit postoj. Jeho dědeček na tom byl už dlouho špatně, avšak tentokrát už to doktoři viděli bídně. Pokud chce Andy dát své poslední sbohem, musí zatnout pěsti a vrátit se do rodného městečka, ze kterého po rozvodu prchl.

Bylo pro něj připraveno nejedno velké překvapení. Rodiče se přestěhovali do jiného domu a  z jeho matky se stala ikonická postava města - doktorka Nancy Moudrá má vždy pravdu; to stojí na všech plakátech ve městě. Ale to nebylo to nejhorší, děda už nemohl pomalu mluvit a i doktoři věděli, že mu moc dlouho nezbývá. Andy si myslel, že o dědovi všechno ví, tedy dokud nepoznal Daisy,  jeho kamarádku. Ta o něm věděla víc, než by se mu líbilo a dala si za úkol Andymu pomoci vrátit se do normálního života. Cesta je však plná nástrah a nečekaných událostí. Dokáže Andy znovu věřit na lásku - i po špatné zkušenosti, která ho natolik poznamenala?


"Jak máte nejraději cappuccino?" ptá se Stephen. Dívám se na Ronnieho a Chilliho, kteří na mě upřeně zírají. "Jakkoli." "Tomu rozumím," říká Stephen. "Tady mají to nejlepší cappuccino ve městě. A taky skvělé latté. Klidně se přiznám, že mezi cappuccinem a letté nevidím žádný velký rozdíl. A totéž vlastně platí i pro espresso. Koneckonců, všechno je to káva s mlékem, ne? A možná trochou pěny. Kdo se v tom má vyznat?"   

Andy je sympatickým knižním hrdinou, kterému ze všeho nejvíc přejete šťastný konec. Avšak je něco jiného číst příběh o tom, jak žena zachraňuje muže, jehož omrzel život a na druhou stranu příběh z pohledu muže, jenž to prostě vzdal. U mnoho pasáží jsem se nasmála od srdce a autorův humor se mi dostal pod kůži - zde se však objevuje jedno ALE. Některé věci autor trochu přepískl, beru v potaz, že kniha měla být napsána ve vtipném duchu, občas jsem se místo smíchu tvářila trochu zmateně. Humor je v knihách dobrý, ale nemělo by se to s ním nijak zvlášť přehánět.

Co se obálky a designu týká, jsem ráda, že se Jota rozhodla změnit původní obálku. I když není ošklivá, na první pohled by mě více zaujal ta naše. Přeci jen vystihuje hlavní hrdiny, a i přes to, že jsou na ní fotografie osob, není jim vidět do obličeje. Takže představivost čtenářů není ničím brzděna. Jsem ráda, že je kniha psána z mužského pohledu, pro mě to je trochu atypické, jelikož většinou čtu knihy z ženského úhlu pohledu. Bylo to osvěžující se podívat do hlavy i mužskému, který ať se napovrch chová jakkoliv nezlomitelně, uvnitř je to přesný opak.


We're All Damaged Všichni jsme nějak vadní

Komu bych knihu doporučila? Všem, co mají rádi oddechové čtení, u kterého se pobaví a stráví jedno až dvě odpoledně. Všichni jsme nějak vadní je určená všem, co mají rádi bláznivé komedie plné úletů s kapkou romantiky. Nečekejte nic speciálního či originálního, co se námětu týká. Autor do knihy vložil svůj smysl pro humor a vytvořil tak povedené dílo, jež umí překvapit a zaujmout jak ženy, tak muže.

Matthew Norman pracuje jako reklamní textař, žije se svou ženou a dvěma dcerami v Baltimoru a publikuje na internetových stránkách Salon, Good Men Project a Weeklings. Jeho první román Domestic Violets byl nominován na cenu Goodreads Choise za nejlepší humoristické dílo.

Všichni jsme nějak vadní se četlo dobře. Užila jsem si celou knihu a vychutnala si všechny pasáže, ve kterých byla bláznivá Daisy. Matthew Norman se předvedl v dobrém světle a já jsem ráda, že jsem měla možnost přečíst si jedno z jeho děl. Doufám, že se Jota rozhodně vydat i jeho zbylé knihy, které bych si moc ráda přečetla. Ode mne si kniha odnáší pěkné 3,5 hvězdičky

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.cz
Knihu Všichni jsme nějak vadní si můžete zakoupit zde. 
Výsledek obrázku pro knihcentrum

čtvrtek 24. srpna 2017

BEZ SRDCE | I Srdcová královna bývala obyčejnou dívkou, která toužila po lásce



Catherine je jednou z nejžádanějších dívek v říši divů a o ruku ji chce požádat sám Král. Ona má ale jiné sny, netouží se stát královnou. Když potkává na královském plese pohledného a záhadného Šprýma, rozhodne se, že nebude jen figurkou ve hře někoho jiného. Se Šprýmem se začne potají scházet i přesto, že oba riskují královu nelibost a hněv jejích rodičů. Cath je však pevně odhodlaná zvolit si vlastní cestu, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány. 

Na další dílko z pera Marissa Meyer jsem se velmi těšila. Sérii Měsíční kroniky mám velmi ráda, je to originální re-telling mých oblíbených pohádek, za to Bez srdce je trošku z jiného soudku. Alenku v říši divů od Lewise Carrola mám ráda, avšak kniha o Srdcové královně? Pro autorku to byl jistě trochu risk, protože fanoušci Alenky by mohli trochu zuřit, ale nakonec to vzala po svém a napsala skvělý příběh o tom, co bylo před tím, než se z nevinné dívky stal padouch.

Catherine má v hlavě jiné plány než jsou vdavky a chlapci - jejím koníčkem je pečení, miluje cukrovinky a ráda by si otevřela své vlastní pekařství. Společně s její služkou Mary Ann nad tím přemýšlejí už dlouho, avšak její rodiče, zejména matka, Markýza, o tom nechce ani slyšel. Nemá ráda její koníček a něco takového by ji jistě rozhořčilo. Srdcový král pořádá Černobílý ples, Catherine je ale donucena si obléknout rudé šaty. Neunikne ji, že její matka je více nadšena a natěšena na ples, než bývá zvykem. A má k tomu pořádný důvod. Sám král chce Catherine požádat o ruka, jenže ta z toho není ani trochu nadšena. Nechce se vzdát svého pekařského snu.

Proč je Havran jako psací stůl?
Protože oba sem tam utrousí nějakou poznámku.
Na tomto plesu je dvořanům představen nový královský šašek, který dokáže zaujmout celé publikum. Catherine se nabídky ke sňatku toho večera nedočká. Raději se vymluví na únavu a vyrazí domů. Tedy až po záhadném rozhovoru s královským šaškem, jenž se představí jako Šprým. Celé to začne být zamotané, Catherine se zakouká do Šprýmá a král se snaží o její ruku - jenže je tak trochu podivín, sice dobrák, ale rozhodně ne partie pro Catherine.

Na této knize se mi nejvíce líbilo, jak autorka zapojila do příběhu již známe postavy z Říše Divů. Kloboučník, Šklíba, Bílý Kráík, dokonce i Tlachapoud, ke kterému přidala příběh o tom, kde se vlastně vzal. Všechno bylo moc hezky vykresleno, i když se toho v první polovině moc nedělo, autorka si dala na čas a pokusila se trochu více prohloubit čtenářovi sympatie s Catherine, jež známe jako nelítostnou Srdcovou královnu. Povedlo se jí to? Ano. S Catherine jsem doopravdy sympatizovala - sice jsem věděla, jak příběh dopadne, ale i tak jsem doufala, že by se na ní mohlo usmát štěstí.

Je nebezpečné něčemu nevěřit jenom proto, že tě to děsí.
Lewis Carol však není jediným autorem, u kterého se autorka inspirovala. Do své knihy zakomponovala i velmi známou báseň Havran od Edgara Allana Poeho. Jakožto milovnicí jeho děl jsem byla nadšená, protože střípky z této básně použila velmi chytře. Havran, který je postavou knihy, je dle autorky Havranem od E.A. Poehe - tedy v jejích představách. Báseň byla vydána v roce 1845, tedy dvacet let před Alenkou v říši divů. Časová linka byla pro autorku, jak sama říká, moc dokonalá na to, aby ji nevyužila.

Po grafické stránce je kniha velmi povedená. Jsem ráda, že Egmont vybral tuto verzi obálky, i když jich existuje více, tato je z nich dle mého nejhezčí. Velkým plusem je i název knihy, o jehož vzniku a poutu k příběhu se dozvíte až na konci knihy - a věřte mi, bude to stát doopravdy za to!

Heartless HeartlessHeartless Heartless

Marissa Meyer je autorka dívčích sci-fi románů a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což ji získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyer je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje. Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem a dvěma kočkami v Tacomě ve státě Washington v USA.

Bez srdce bych doporučila všem, kteří mají slabost pro záporňáky, i když o Catherine se to tak úplně říci nedá. Pomalý spád knihy a různé opisy by mohly být pro někoho nudné, jelikož kniha nenabízí rychlé spády a zápletku "z akce do akce." Marissa Meyer si dala záležet na postavách a jejich příbězích. Jsem ten typ čtenáře, který jednou za čas ocení podobné knihy s pohádkovým nádechem.

Ale naděje dělá nemožné možným. 

Sečteno a podtrženo: Bez srdce je skvělou knihou, u které dokážete bez mrknutí oka sedět celé odpoledne. Autorka si udržela laťku a já mohu s čistým svědomím říci, že se jí další kniha náramně povedla. I když konec knihu byl už od začátku jasný, stejně jsem seděla s otevřenou pusou a nemohla věřit vlastním očím, jak rychle se dokázal charakter Catherine změnit. Ode mne si kniha odnáší pěkné 4 hvězdičky.  

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz
Bez srdce si můžete zakoupit přímo zde.

středa 16. srpna 2017

A Series of Unfortunate Events | The Bad Beginning



Když americká stanice Netflix oznámila vydání seriálu A series of Unfortunate Events, byla jsem nadšená. Jako malá jsem se bohužel nedostala ke knihám, ale film, ve kterém zlověstného Olafa ztvárnil Jim Carrey, jsem naprosto zbožňovala. U pár booktuberů jsem viděla, že knihy mnozí čtou znovu, aby se mohli na seriál podívat - a tak jsem se rozhodla, že by nebylo špatné, kdybych si koupila první díl a zkusila jej přečíst ještě před tím, než se na onen seriál z dílny Netflix podívám.

Příběh pojednává o třech dětech, Violet, Klausovi a malé Sunny, kteří se ze dne na den stanou sirotky. Pan Poe, finanční poradce jejich rodičů,  byl nucen oznámit dětem tuto špatnou zprávu - jejich rodiče zahynuli při obrovském požáru. Děti se nikdy neviděly s jinými rodinnými příslušníky, proto byly velmi překvapeni, že jejich příbuzný, hrabě Olaf, žije ve stejném městě. Očekáváte šťastné shledání? To těžko. Jak sám autor po celou dobu upozorňuje, nejde o žádný šťastný příběh. Violet s Klausem a se Sunny se nastěhují do domu naprostého šílence - který netouží po ničem jiném, než jsou peníze, co jim rodiče odkázali. A žel bohu je schopen udělat naprosto cokoliv, aby je získal.

Kniha se četla skoro sama, ale musím přiznat, že i když se mi líbila, číst ji o pár let dříve, byla bych z ní naprosto odvázaná. Autor má zajímavý styl psaní, do kterého se zamiluje leckteré dítě i dospělí. Příběh plný nesnází a zoufalství podává humorným způsobem, že i toho největšího záporňáka si stejně svým způsobem oblíbíte. Z dětí jsem si nejvíce oblíbila malou Sunny, která toho sice moc nenamluvila, ale její dětská - rádoby -  řeč a obsese zakusovat se do všeho možného, mi vždy vykouzlila úsměv ve tváři.

Daniel Handler (známější pod pseudonymem Lemony Snicket), americký spisovatel a scénárista se narodil 28. února 1970 v San Franciscu, kde absolvoval vysokou školu a kde rovněž navštěvoval chlapecký sbor. Promoval na Wesleyanské univerzitě v roce 1992. S manželkou Lisou Brownovou se seznámil na univerzitě. Žijí spolu ve viktoriánském domě v San Franciscu. 

ZAJÍMAVOSTI: 
  • Kniha byla vydána již v roce 1999 u nakladatelství HarperCollins.
  • Film z roku 2004 pojednává o prvních třech knihách ze série. 
  • Neil Patrick Harris byl vybrán jako hrabě Olaf samotným autorem. Autor si ho všiml na předávání cen Tony Award, kde měl Neil vystoupení s názvem "It's Not Just Gays Anymore" a uvědomil si, že by z něj mohl být skvělý Olaf.
  • Číslo 13 - kniha má v sobě mnoho ukrytých symbolů a témat. Jedním z nich je právě číslo 13, které je velmi důležité, ale ne tak očividné. Série má 13 dílů, každý z nich má 13 kapitol, série byla vydána 13. ledna a  seriál byl vydán třináct let po vydání filmu. Náhoda nebo záměr?
  • Před natočením filmu v roce 2004 sám autor napsal osm různých scénářů pro svůj film - všechny byly zamítnuty a autor byl vyhozen. 
Jak už jsem se zmiňovala, ve filmu si Olafa zahrál Jim Carrey, Netflix však obsadil do role šíleného příbuzného Neila Patricka Harrise (můžete jej znát ze seriálu How I Met Your Mother). Zprvu jsem si říkala, že nikdo nemůže být lepší, jak Jim Carrey, ale po zhlédnutí seriálu si říkám, že verze od Neila se mi také velmi líbila. 


Výsledek obrázku pro netflix a series of unfortunate events gif

Související obrázek

Sečteno a podtrženo; první díl ze série A series of Unfortunate Events s názvem The Bad Beginning (špatný začátek) se mi líbil. Je to oddechovka, u které se odreagujete a dokonce jí můžete přečíst i svým dětem. Avšak nečekejte žádný veselý příběh plný humoru, je to spíše temná kniha plná smutných a děsivých událostí. Pokud znáte film, tak rozhodně doporučuji i seriál z dílny Netflix.  Ode mě si kniha odnáší 4 hvězdičky.


pondělí 7. srpna 2017

TOP 5 ROMANCE BOOKS (I'VE EVER READ)

Jako teenager jsem vyrůstala na románech od Lenky Lanczové, jejíž knihy byly sice - jak bych to řekla - na jedno brdo, avšak stejně jsem se jich nemohla nabažit a mnohé z nich jsem četla i víckrát. Četla jsem je od dvanácti let a netrvalo dlouho, než jsem většinu z toho, co napsala, měla přečtenou. Okolo mých patnácti let jsem se přesunula o žebříček výš a narazila jsem na autorky jako je Paullina Simons, Kelly Oram, Kateřina Petrusová či Rainbow Rowell. I když už knihy s romancí přímo nevyhledávám, ráda si občas nějakou přečtu - přeci jen se u nich dobře relaxuje. A někteří autoři, například Jessica Sorensen, mě nikdy nezklamou.
Čtete rádi romance? Co si myslíte o mém seznamu, četli jste něco z níže uvedených knih? A nebo se romancím vyhýbáte obloukem? ☺ 

Pozn.: Knihy/série v tomto seznamu jsou vybrány na základě mých osobních preferencích. 

1. MĚDĚNÝ JEZDEC (PAULLINA SIMONS) 

Hledáte knihu, na kterou jen tak nezapomenete? Tak to je Měděný jezdec to pravé pro vás. Příběh se odehrává v Rusku za druhé Světové války. Taťána žije se svou rodinou, ale časy jsou kruté a nic nejde podle plánu. Všichni musí pracovat, zapojit se do koloběhu, ze kterého je nemožné se dostat. Taťána pozná záhadného Alexandra a rázem se pro ni svět stane snesitelnější. Jenže prostředí války není k nikomu shovívavé. Paullina Simons umí psát a člověka dokáže za několik stran rozesmát i rozbrečet. Kupodivu jsem tuto sérii donutila přičíst i mojí mamku, babičku a tetu - všem se naprosto líbila. Takže na tom rozhodně něco bude! 

Navrhl jí, že ji vezme do jednoho z vojenských obchodů pro důstojníky, zvaných Vojentorg, kde si bude moci nakoupit spoustu věcí, které potřebuje. 
"Ale já přece nejsem důstojník," namítla.
"Vy ne, ale já ano." 
"Opravdu?" 
"Ano," odpověděl. "Nadporučík Alexandr Bělov. Udělalo to na vás dojem?"


2. ELEANOR & PARK (RAINBOW ROWELL) 

Sladká romantická kniha pro všechny v jakémkoliv věku. Rainbow Rowell jsem neměla moc ráda až do té doby, než jsem si přečetla Eleanor & Park. Myslela jsem si, že se stala až moc přeceňovanou autorkou, ale světe div se, ona si mě omotala kolem prstu a nepustila, dokud jsem neměla celou knihu přečtenou. Je to taková cheesy romance kniha na jedno odpoledne. Vztah Eleanor a Parka je nezapomenutelný a strašně krásný. Autorce se povedlo napsat skvělou knihu, jejíž konec vás zanechá v rozpacích a se zlomeným srdcem.

Neexistuje jediný důvod, abychom si mysleli, že se přestaneme milovat. Ale máme spoustu důvodů myslet si, že nepřestaneme. 


3. BREAKING NOVA (JESSICA SORENSEN) 

Aby těch zlomených srdcí nebylo dost, Jessica Sorensen je v tom mistrem. Zatím jsem od ní četla tři série a každá z nich mi způsobila srdcebol. Breaking Nova není úplně pro každého, oba hrdinové si v životě něčím prošli - a zanechalo to na nich následky. Hledáte čtení, při kterém se budete cítit jako na horské dráze? Tak to je pro vás série Nova to pravé ořechové. 

“Stuff happens. We get lost. We try to control what will happen. We give up. We do things that don’t make sense. We search for things in the wrongest of ways. We lose our way, but sometimes, if we’re really, really strong, we manage to find our way back.” 


4. CINDER&ELLA (KELLY ORAM) 

Mám ráda pohádkové re-tellingy a Kelly Oram se rozhodla, že si vezme námět Popelky a předělá jej dle svých představ. Hlavní hrdinka Ella žije se svou matkou, píše blog o knihách a jejím nejlepším kamarádem je Cinder (kluk, kterého nikdy v životě neviděla). Automobilové nehody jsou ošklivé. Ella z ní vylezla sotva živá a její matka to bohužel nepřežila. Na celém těle má jizvy, chůze a jakýkoliv pohyb jí bolí. Aby toho nebylo málo musí se přestěhovat k otci, kterého neviděla ani nepamatuje. On žije s ženou a jejími dvěma dcerami kvůli nimž odešel od Elly.  Kelly se kniha Cinder&Ella opravdu povedla, i když pokračování, které jsem též četla, ve mně nezanechalo kladný dojem, první díl byl naprosto skvělý. 

“You want to know why you’ve never been able to make me cry?” I asked. “Because you’re trying to tear down someone who’s already hit rock bottom. You can’t make me feel any worse about myself than I already do.” 


5. BEZ NADĚJE (COLLEEN HOOVER) 

Collen Hoover, další autorka, na kterou nedám dopustit. Její Bez naděje byla mou první knihou od ní a čtení rozhodně nelituji. Je to jedna z těch nevinně vypadajících knih, jejichž děj vás vtáhne dovnitř a už nepustí. A také z ní budete trochu mimo, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadne. I když jsem od Colleen četla i jiné knihy, Bez naděje se mi líbila ze všech nejvíce. Je to vtipné a oddechové čtení, na léto jak dělané. 

LOL? Co to má znamenat? Nějaké oslovení? Šifra? Co tím myslí? Sakra, co je LOL? 




středa 19. července 2017

Paní půlnoci | Zákon je pruda, ale dá se obejít




Los Angeles. 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není díte, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí... 


Cassadra Clare, jméno, které zná už pomalu každý. Čtenářům utkvělo v paměti díky lovcům stínů, které promítla do sérií jako jsou Nástroje smrti, které se dočkaly jak filmové, tak i seriálové adaptace, Pekelné stroje a The Bane Chronicles. Tentokrát přišla s Paní půlnoci, která pojednává o lovkyni stínů, Emmě, která si jde tvrdě za svým a nikdo ji nevymluví, že vražda jejich rodičů nesouvisí s něčím větším. Těšila jsem se na další zpracování z tohoto světa, i když jsem se trošku bála, že už to bude ohrané, Cassandra mile překvapila a do knižního světa zase přispěla dalším skvělým dílkem plným napětí, akce a samozřejmě trochu té lásky.

Emma Carstairsová chce vyřešit smrt jejich rodičů. Jenže Institut tento případ uzavřel jako vyřešený a odmítá připustit, že by měla Emma pravdu. Ale ta je na stopě vraha, který v Los Angeles zabíjí nejen lovce stínů, ale i příslušníky sličného lidu, tedy víly. Na stínovém trhu by se lovci neměli vyskytovat, jenže Emma potřebuje informace, které si kupuje od Johnnyho Rooka. Zjistila místo, kde se stane další vražda. Vzala si s sebou i pomocnici Cristinu, jež momentálně zůstává v LA institutu. Bohužel nezabrání dalšímu prolití krve. Emma už neví, co si počít a k tomu je oddělena od svého parabátai, Juliána Blackthorna, což ji zevnitř užírá.

"Zklamu vás. Každý vždycky zklame." 

Uzavření dohody se sličným lidem? Neslýchané. A hlavně zakázané. Jenže víly mají informace o nedávných úmrtích a smrti jejich rodičů. A také drží bratra Juliána, Marka, který se ve válce stal členem divokého honu. Přistoupením na dohodu s vílami by se mohli dostat do problémů, ale pokud se Emmě a jejím přátelům podaří vyřešit tuto záhadu, možná z toho nebudou mít takový problém. Tedy pokud všichni vyváznou živý. 

Cassandra Clare, rodným jménem Judith Rumelt, se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii, a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se plně věnuje psaní. Celosvětově se prodala více něž 20 miliónů výtisků jejich knih a byly přeloženy do 35 jazyků. Cassandra žije v Amherstu ve státe Massachusetts s manželem a třemi kočkami.

Emma si mučednicky povzdechla a pozvedla Cortanu. "Ukaž kapsy, nebo ti začnu sloupávat kůru. Jsem čerstvě po rozchodu a nemám úplně nejlepší náladu."

Emma a Julián jsou parabátai, ale je mezi nimi i něco jiného - i když by to tam být nemělo. Parabátai jsou nejlepší přátele, rodina, chrání se a svěřují se jeden druhému. Avšak jeden typ lásky je mezi nimi zakázaný. Jsem přesně ten typ čtenáře, který v knihách ocení kapku akce a napětí, ale bez oné lásky a trochu té romantiky by to přeci jen nebylo ono. Tentokrát to však autorka trochu zamotala a já jsem velmi zvědavá, jak to mezi Emmou a Juliánem nakonec dopadne.

Komu bych knihu doporučila? Rozhodně fanouškům autorčiných předchozích knih nebo například sérií jako je Kostičas či Horečka. Máte rádi kickass hrdinky? Tak to si Emmu stoprocentně zamilujete! Její prořízlá pusa a sarkastické komentáře neudrží čtenáře od smíchu a trochu odlehčení od hlavní dějové linky, kterou tvoří záhadné vraždy. A navíc je v knize spoustu skvělých postav, které si zamilujete! Ještě pořád jsem vás nenalákala? Pokud knihu uvidíte naživo v knihkupectví, tak si ji rozhodně odnesete s sebou domů, protože taková kráska nemůže chybět ve vaší sbírce!

Na světě existují mnohem děsivější věci, než ty, Emmo Carstairsová. 

Hned jak se mi kniha dostala do rukou, byla jsem do ní zamilovaná. Slovart se s BOOKLABEM opravdu "pochlapil" a design Paní půlnoci je naprosto perfektní. Barevné okraje stran jsou skvělým nápadem a jelikož takovou knihu jsem doma ještě neměla, byla jsem úplně užaslá. Překlad mají na svědomí dvě osoby; Eva Maršíková a Alžběta Lexová, kterým děkuji za skvělý překlad skvělé knihy.

Sečteno a podtrženo: Paní půlnoci je dalším skvostným dílkem z pera Cassadry Clare. Líbí se mi, že do příběhu zapojila i hlavní postavy z jejích dalších knih jako je Jace a Clary, Magnus a další. Kniha se četla skoro sama a já jen doufala, že všechno skončí dobře. Jsem zvědavá na další díly, které přinesou nejen nové dobrodružství, ale i nové komplikace a překážky. Ode mne si první díl ze série Temné lsti odnáší pěkné 4 hvězdičky. 

Tuto skvělou knihu si můžete zakoupit na eshopu Megaknihy.cz - přesněji řečeno zde!
Děkuji za spolupráci a poskytnutí knihy na recenzi. 


středa 12. července 2017

MY OBSSESION | TEEN WOLF 6B

"This is where it all started... 
....and where it's all gonna end."

Pokud jste už na mém blogu někdy byli, tak jste možná narazili na nějaké články, ve kterých jsem se zmiňovala o seriálech. Přesněji řečeno o Teen wolfu. Neřekla bych, že jsem na něm závislá, ale sleduji jej již od roku 2011, kdy byla do světa vypuštěná první série. Pokud něco sledujete tak dlouho, rozhodně Vám ohlášení, že šestá série bude poslední, nic neusnadní. 

Na konci července nás čeká druhá polovina šesté série, která ukončí jednu část mého života. Ano, fandomy jsou nebezpečné a napomáhají prokrastinaci, jsem si toho vědoma. Ale rozhodně se máme na co těšit. Jsem nadšená, protože se na scéně opět objeví nejen Derek Hale, ale i Jackson a Ethan. Jediný, kdo chybí, je Isaac, ale snad se ho také dočkáme. Konečně bude celá parta pohromadě. 

Jsem trošku znepokojena rolí Stilese, protože mám takový dojem, že i když se v seriálu objeví, nebudu už tak úplně hlavní postavou. Chápu, že Dylan O'Brien má plné ruce práce s natáčením filmů, ale bez něj není to není Teen Wolf. 


Pokud jste sledovali Eye candy, tak rozhodně znáte postavu Tommyho. Ztvárnil jej Casey Deidrick, který si tentokrát zahraje i v Teen Wolfu. A ne jen tak ledajakou postavu. Ale dalšího "hellhounda", kterým je i Parrish. I když Casey by měl být o mnoho starší a býti bývalým pacientem v Eichen house. Jedinou věc, jenž stále nevím, je to, zdali bude zápornou či kladnou postavou. Nechme se překvapit! 

"What do I tell Scott?"
"You tell him to run." 

Gerard byl a pro mě vždycky bude záludnou postavou. Jeho úmysly nejsou nikdy čisté a nikdo nikdy neví, na čem si u něj stojí. Jakmile mu uvěříte, klidně by vám mohl vrazit kudlu do zad a vy byste to od něj ani nečekali. Jsem zvědavá, jak si bude stát ve finále a jestli se třeba konečně polepší. To samé bych ale mohlo říct i o Peterovi, u něj si také nemůžeme být tak úplně jistí, na které straně stojí. Jisté je, že všechno co dělá, dělá pro své dobro. 

Scotty & Malia? Proč ne! Nikdy jsem tak úplně nefandil Scottovi s Kirou, takže jsem otevřená změnám. Hlavně ať nezemřou mé oblíbené postavy a budu spokojená. Mám však takové tušení, že přijde ono drastické finále, na které se sice všichni těšíme, ale zároveň máme i strach. 

Na premiéru prvního dílu ze 6B se můžeme těšit v neděli 30. července na MTV. Are you ready? Cuz I am not. Not at all. 

"Noone gets out of this thing alive..."

úterý 11. července 2017

Když ta kniha na mě křičela "kup si mě, kup si mě!" | KNIHOMOLSKÉ VÝMLUVY

Známe to všichni. Nechceme si kupovat nové knihy, protože šetříme/musíme dočíst ty, co se nám doma už pár let válí/naše peněženka už by toho více neunesla. Já osobně si to říkám pořád. Ale i přes to vím, že se mi nikdy nepovede udržet mou touhu na řetězu a nerozběhnu se do prvního knihkupectví, co uvidím.


Já: Jen se tam dojdu podívat.
Kamarádka: Jasný.
Já: Vážně! Jen. Se. Podívám.
Kamarádka: Jojo.
O hodinu později vycházíme z knihkupectví...
Já: Co? Nekoukej na mě tak. Já za to nemůžu!
Kamrádka: ...

Tohle se mi stává kupodivu docela často. Moje "jen se podívám" se nakonec zvrhne a já odejdu minimálně s jednou knihou. Naštěstí už jsou na to lidé okolo mě zvyklí, ale některé z nich stále nepřestávám udivovat. Na to, že knihkupectví, ve kterém jsem stálým zákazníkem, je dost malé, jsem schopna tam strávit docela dlouho. Přeci to musím projít, a i když vím, co kde mají za knihy a tak... co kdyby tam bylo něco nového, no ne?

Já: Teď si žádné nové knihy kupovat nebudu. Nemám tolik času na čtení a doma se mi válí kupa nepřečtených knih.
Otevřu facebook. 
Já: Yay, to teď vyšel nový díl z mé oblíbené série? Ten musím mít.


Nevinně sedím u počítače. A mám špatnou náladu. 
: Měla bych se nějak rozveselit.... 
A pak už do nákupního  košíku padá jedna knížka za druhou. 

Výsledek obrázku pro sitting by the computer gif

Teď mi to ve škole jde, měla bych se za tu snahu nějak odměnit. 

Výsledek obrázku pro reward gif

Pár týdnů jsem si už nekoupila žádnou knihu. 
... myslím si, že bych to měla napravit. 

Výsledek obrázku pro overthinking gif

Přerovnávám si knihovničku a uvolní se mi nějaké místo. 
: Měla bych ho zaplnit.



Já: Zrovna vydali Volání netvora, musím si ho pořídit!
Kamarádka: Nemáš náhodou to první vydání od Joty... a nepořídila sis tu knihu i v angličtině?
Já: Možná. Ale je to jiné vydání s filmovou obálkou!
Kamarádka: ...



Aww, tento autor je tak naprosto boží! Musím si od něj pořídit další knihy! 




Jste na tom podobně jako já? ☺